"...Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte.
Všecko zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě..."
(1. Tesalonickým, 5/19 - 22)

sobota 27. července 2013

PŘED DVACETI LETY V RIU...

DVANÁCTILETÁ DÍVENKA, KTERÁ NA ŠEST MINUT ... UMLČELA SVĚT!
(...ač mluvila „pouze“ o úctě ke stvoření a smutku ukrytém v srdcích dospívajících dětí)
Kdy a kde?
Na KONFERENCI SPOJENÝCH NÁRODŮ O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ A ROZVOJI v
RIO DE JANEIRO 1992
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=Sj00vO48MTk

 Přepis mluveného textu (podle sekvencí německých titulků):
Dobrý den. Jsem Severn Suzuki a budu mluvit za ECO, / dětskou organizaci pro životní prostředí. / Jsme skupinka 12- a 13- letých dětí / a chceme něco dosáhnout.
Vanessa Suttie, Morgan Geisler, Michelle Quigg a já. / Sami jsme si zajistili veškeré peníze / a letadlem jsem sem překonali vzdálenost 5.000 mil, / abychom vám něco řekli. / Musíte změnit své zvyklosti. / To, že jsem zde znamená, / že chci mluvit otevřeně. / Bojuji za svou budoucnost. / Ztratit budoucnost, / to nelze přirovnat k prohrané předvolební kampani / ani ke ztrátě několika akcií na burze. / Dnes budu mluvit za všechny budoucí generace. / Mluvím za všechny hladovějící děti tohoto světa, / jejichž pláč zůstává nevyslyšen. / Mluvím za bezpočet zvířat, / které na celém světě hynou, / protože se nemají kde uchýlit. / Mám nyní strach pobývat na slunci, / a to kvůli dírám v ozonové vrstvě. / Mám strach vdechovat vzduch, / protože nevím, jaké chemikálie jsou v něm obsaženy. / Kdysi jsem ve svém rodném kraji, ve Vancouveru, chodila s tátou lovit ryby, / až do doby, než jsme před několika lety / našli rybu postiženou rakovinou. / A nyní slyšíme o zvířatech / i o rostlinách, které vymírají – každý den – a zmizí navždy . / Ve svém životě jsem snila o / stádech divokých zvířat, / o džungli a deštných lesích / plných ptálů a motýlů, / ale nyní se ptám, / zda vůbec budou ještě existovat, / aby je mohly vidět mé děti . / Museli jste se vy v mém věku starat o takové věci? / Toto všechno se děje před našima očima. / Přesto konáme tak, jako bychom měli nekonečný dostatek času a řešení pro všechno. / Ale já jsem pouze dítě a nemám všechna východiska. / A přála bych si, abyste si uvědomili, / že vy je také nemáte. / Nevíte, jak zacelit ozónové díry. / Nedokážete přimět lososy k tomu, aby opět obživily mrtvou řeku. / Nevíte, jak přinavrátit vyhynulé zvíře, / a také nedokážete vrátit lesy tam, / kde je dnes poušť. / Jestliže nevíte, jak se to vše napraví, / pak skončete s ničením všeho. / Jste zde jako poslanci vašich vlád, / jako obchodní zástupci, organizátoři, reportéří, politici, Ale ve skutečnosti jste matky, otcové, / sestry a bratři, / tety a strýcové, / a každý z vás / je něčí dítě. / Já jsem jenom dítě, a přesto vím, / že jsme součástí jedné rodiny, /ke které náleží pět miliard členů. / Ve skutečnosti k ní patří třicet miliónů druhů. / A tohle hranice ani vlády / nikdy nezmění. / Jsem jenom dítě, a přesto vím, / že sedíme v tomtéž člunu / a měli bychom jednat společně / pro jeden, jediný cíl. / Jsem rozzlobená, ale ne slepá. / A ač mám strach, / přesto sdělím světu, jaké mám pocity. / V naší zemi vyprodukujeme množství odpadu, / koupíme a odhodíme, a koupíme a odhodíme, / přesto se západní země nepodělí s potřebnými. / I když máme více než potřebujeme, / máme strach se o to podělit. / Máme strach / vzdát se části svého blahobytu. / Náš život v Kanadě má mnoho výsad, / máme spoustu jídla, vody i bezpečný domov. / Máme hodiny, jízdní kola, počítače i televizory. / Ten seznam je nekonečný. / Před dvěma dny jsme zde, v Brazílii, / byli šokováni, když jsme pobyli s dětmi, které žijí na ulici. / Jedno dítě nám řeklo: / „Přál bych si být bohatý, / protože kdybych byl, / všem bezprizorným dětem bych / dal jídlo, oblečení, léky, přístřeší, / lásku a respekt jako dar.“ / Jestliže nějaké dítě z ulice, / které nic nemá, / je ochotno se dělit, / proč my, kteří máme všechno, / jsme neustále tak chamtiví? / Musím neustále přemýšlet o tom, / že jsou to děti mého věku / a že je velký rozdíl v tom, / kde se narodíme. / Že bych i já / mohla být jedním z těch dětí na ulicích Ria. / Mohla bych být jedním z těch hladových dětí v Somálsku. / Nebo jednou z obětí války na Středním východě. Nebo žebračkou v Indii. / Jsem jenom dítě, a přesto vím, / že kdyby se veškeré peníze vydávané na válku / vynaložily na řešení problémů okolního světa, / aby se skoncovalo s chudobou, / a sjednaly by se dohody, / tento svět by byl báječným místem. / Ve škole, / ba dokonce ve školce / nás učíte, jak se máme k sobě chovat. / Vštěpujete nám, / abychom s ostatními nezápasili, / abychom spolu mluvili, / ty druhé respektovali, / abychom uklízeli svůj vlastní nepořádek, / neubližovali jiným živým tvorům, / uměli se dělit a nebyli nenasytní. / Proč tedy jdete a děláte přesně ty věci, o kterých nám říkáte, že je nemáme dělat? / Nezapomeňte, / proč svoláváte tyto konference, / pro koho to děláte. / My jsme vaše vlastní děti / a vy rozhodujete o tom, v jakém světě vyrosteme. / Rodiče by měli dokázat své děti utěšit, / že všechno bude v pořádku, / že tohle není konec světa / a že se o to vynasnažíte. / Myslím, že něco takového nám ještě nemůžete říct. / Jsme vůbec na seznamu vašich priorit? / Můj táta vždy říká: / „Jsi tím, co děláš / a ne tím, co říkáš.“ / A tak po nocích pláču kvůli tomu, co děláte. / Vy dospělí říkáte, že nás milujete, / přesto vás žádám: / prosím vás, ať jsou vaše činy odrazem vašich slov. / Děkuji.“

Žádné komentáře:

Okomentovat