(...ač
mluvila „pouze“ o úctě ke stvoření a smutku ukrytém
v srdcích dospívajících dětí)
Kdy
a kde?
Na KONFERENCI
SPOJENÝCH NÁRODŮ O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ A ROZVOJI vRIO DE JANEIRO 1992
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=Sj00vO48MTk
Přepis
mluveného textu (podle sekvencí německých titulků):
„Dobrý
den. Jsem Severn Suzuki a budu mluvit za ECO, / dětskou organizaci
pro životní prostředí. / Jsme skupinka 12- a 13- letých dětí /
a chceme něco dosáhnout.
Vanessa
Suttie, Morgan Geisler, Michelle Quigg a já. / Sami jsme si
zajistili veškeré peníze / a letadlem jsem sem překonali
vzdálenost 5.000 mil, / abychom vám něco řekli. / Musíte změnit
své zvyklosti. / To, že jsem zde znamená, / že chci mluvit
otevřeně. / Bojuji za svou budoucnost. / Ztratit budoucnost, / to
nelze přirovnat k prohrané předvolební kampani / ani ke ztrátě
několika akcií na burze. / Dnes budu mluvit za všechny budoucí
generace. / Mluvím za všechny hladovějící děti tohoto světa, /
jejichž pláč zůstává nevyslyšen. / Mluvím za bezpočet
zvířat, / které na celém světě hynou, / protože se nemají kde
uchýlit. / Mám nyní strach pobývat na slunci, / a to kvůli
dírám v ozonové vrstvě. / Mám strach vdechovat vzduch, / protože
nevím, jaké chemikálie jsou v něm obsaženy. / Kdysi jsem ve svém
rodném kraji, ve Vancouveru, chodila s tátou lovit ryby, / až do
doby, než jsme před několika lety / našli rybu postiženou
rakovinou. / A nyní slyšíme o zvířatech / i o rostlinách, které
vymírají – každý den – a zmizí navždy . / Ve svém životě
jsem snila o / stádech divokých zvířat, / o džungli a deštných
lesích / plných ptálů a motýlů, / ale nyní se ptám, / zda
vůbec budou ještě existovat, / aby je mohly vidět mé děti . /
Museli jste se vy v mém věku starat o takové věci? / Toto všechno
se děje před našima očima. / Přesto konáme tak, jako bychom
měli nekonečný dostatek času a řešení pro všechno. / Ale já
jsem pouze dítě a nemám všechna východiska. / A přála bych si,
abyste si uvědomili, / že vy je také nemáte. / Nevíte, jak
zacelit ozónové díry. / Nedokážete přimět lososy k tomu, aby
opět obživily mrtvou řeku. / Nevíte, jak přinavrátit vyhynulé
zvíře, / a také nedokážete vrátit lesy tam, / kde je dnes
poušť. / Jestliže nevíte, jak se to vše napraví, / pak skončete
s ničením všeho. / Jste zde jako poslanci vašich vlád, / jako
obchodní zástupci, organizátoři, reportéří, politici, Ale ve
skutečnosti jste matky, otcové, / sestry a bratři, / tety a
strýcové, / a každý z vás / je něčí dítě. / Já jsem jenom
dítě, a přesto vím, / že jsme součástí jedné rodiny, /ke
které náleží pět miliard členů. / Ve skutečnosti k ní patří
třicet miliónů druhů. / A tohle hranice ani vlády / nikdy
nezmění. / Jsem jenom dítě, a přesto vím, / že sedíme v
tomtéž člunu / a měli bychom jednat společně / pro jeden,
jediný cíl. / Jsem rozzlobená, ale ne slepá. / A ač mám strach,
/ přesto sdělím světu, jaké mám pocity. / V naší zemi
vyprodukujeme množství odpadu, / koupíme a odhodíme, a koupíme a
odhodíme, / přesto se západní země nepodělí s potřebnými. /
I když máme více než potřebujeme, / máme strach se o to
podělit. / Máme strach / vzdát se části svého blahobytu. / Náš
život v Kanadě má mnoho výsad, / máme spoustu jídla, vody i
bezpečný domov. / Máme hodiny, jízdní kola, počítače i
televizory. / Ten seznam je nekonečný. / Před dvěma dny jsme zde,
v Brazílii, / byli šokováni, když jsme pobyli s dětmi, které
žijí na ulici. / Jedno dítě nám řeklo: / „Přál bych si být
bohatý, / protože kdybych byl, / všem bezprizorným dětem bych /
dal jídlo, oblečení, léky, přístřeší, / lásku a respekt
jako dar.“ / Jestliže nějaké dítě z ulice, / které nic nemá,
/ je ochotno se dělit, / proč my, kteří máme všechno, / jsme
neustále tak chamtiví? / Musím neustále přemýšlet o tom, /
že jsou to děti mého věku / a že je velký rozdíl v tom, / kde
se narodíme. / Že bych i já / mohla být jedním z těch dětí na
ulicích Ria. / Mohla bych být jedním z těch hladových dětí v
Somálsku. / Nebo jednou z obětí války na Středním východě.
Nebo žebračkou v Indii. / Jsem jenom dítě, a přesto vím, / že
kdyby se veškeré peníze vydávané na válku / vynaložily na
řešení problémů okolního světa, / aby se skoncovalo s
chudobou, / a sjednaly by se dohody, / tento svět by byl báječným
místem. / Ve škole, / ba dokonce ve školce / nás učíte, jak se
máme k sobě chovat. / Vštěpujete nám, / abychom s ostatními
nezápasili, / abychom spolu mluvili, / ty druhé respektovali, /
abychom uklízeli svůj vlastní nepořádek, / neubližovali jiným
živým tvorům, / uměli se dělit a nebyli nenasytní. / Proč
tedy jdete a děláte přesně ty věci, o kterých nám říkáte,
že je nemáme dělat? / Nezapomeňte, / proč svoláváte tyto
konference, / pro koho to děláte. / My jsme vaše vlastní děti /
a vy rozhodujete o tom, v jakém světě vyrosteme. / Rodiče by
měli dokázat své děti utěšit, / že všechno bude v pořádku,
/ že tohle není konec světa / a že se o to vynasnažíte. /
Myslím, že něco takového nám ještě nemůžete říct. / Jsme
vůbec na seznamu vašich priorit? / Můj táta vždy říká: / „Jsi
tím, co děláš / a ne tím, co říkáš.“ / A tak po nocích
pláču kvůli tomu, co děláte. / Vy dospělí říkáte, že nás
milujete, / přesto vás žádám: / prosím vás, ať jsou vaše
činy odrazem vašich slov. / Děkuji.“
Žádné komentáře:
Okomentovat